Právo číst

Obsah

Tento článek se objevil v únoru 1997 ve vydání Communications of the ACM svazek 40, číslo 2).

(z ,,Cesta k Tychu'', souboru článků o historii Lunární revoluce, publikováno v Luna City v roce 2096)

Pro Dana Halberta započala cesta k Tychu na univerzitě -- když ho Lissa Lenzová požádala o zapůjčení počítače. Ten její se pokazil a pokud by si nemohla půjčit jiný, nestihla by pololetní projekt. Kromě Dana tu nebyl nikdo, koho by se odvážila zeptat.

To postavilo Dana před dilema. Musel jí pomoci -- avšak pokud by jí půjčil svůj počítač, mohla by si číst jeho knihy. I když pomineme fakt, že můžete jít na mnoho let do vězení za to, že dovolíte někomu jinému číst vaše knihy, samotný nápad ho nejprve šokoval. Jako každý byl již od základní školy učen, že sdílení knih bylo ošklivé a špatné -- něco, co by dělali jen piráti.

Neměl moc šancí, že by ho SOA -- Softwarová Ochranná Autorita -- nedokázala chytit. V hodinách software se Dan učil, že každá kniha má copyrightový detektor, který podává zprávu Ústředí pro licence, kdy a kde byla kniha čtena a kým. (používají tyto informace k chycení pirátů, ale také k prodeji osobních zájmových profilů obchodníkům.) Příště, když by jeho počítač pracoval v síti, by ho Ústředí pro licence našlo. On, jako vlastník počítače, by podstoupil nejtvrdší trest -- protože se nenamáhal zabránit zločinu.

Samozřejmě nemusela Lissa nutně mít zájem číst jeho knihy. Mohla chtít počítač jen k napsání své pololetní práce. Ale Dan věděl, že pochází z rodiny ze střední sociální třídy, která si těžko mohla dovolit školné, natož čtecí poplatky. Čtení jeho knih může být jediný způsob, jak by mohla školu dokončit. Rozumněl té situaci; on sám si musel půjčit na zaplacení všech dokumentů o výzkumu, které četl. (10% těchto poplatků šlo výzkumníkům, kteří dokumenty psali; jelikož Dan mířil k akademické kariéře, mohl doufat, že jeho vlastní dokumenty, pokud by byly žádány, by mu vynesly dost na zaplacení té půjčky.)

Později se Dan dověděl, že byly časy, kdy mohl kdokoliv jít do knihovny a číst články v časopisech, dokonce i knihy, aniž by musel platit. Bylo mnoho nezávislých školáků, kteří četli tisíce stránek bez vládních knihovnických grantů. Ale v roce 1990 začali komerční i neziskoví vydavatelé časopisů požadovat poplatky za přístup. V roce 2047 již byly knihovny nabízející svobodný veřejný přístup školáků k literatuře pouhou mihavou vzpomínkou.

Existovaly samozřejmě způsoby, jak obejít SOA a Ústředí pro licence. Všechny byly nelegální. Dan měl v softwaru spolužáka, Franka Martucciho, který získal nezákonný nástroj pro reverzní inženýrství a používal ho k obejití kódu kontroloru copyrightu při čtení knih. Řekl o tom však mnoha přátelům a jeden z nich ho udal (za odměnu) SOA (bylo totiž velmi snadné získat zadlužené studenty ke zradě). V roce 2047 byl Frank ve vězení, ne za pirátské čtení, ale za vlastnictví debugeru.

Dan se později dozvěděl, že v minulosti mohl mít kdokoliv debugovací nástroje. Existovaly dokonce i svobodné debugovací nástroje dostupné na CD, nebo ke stažení na síti. Ale běžní uživatelé je začali používat na obcházení kontrolorů copyrightu a soudce nakonec rozhodl, že se to v té době stalo jejich základním použitím. To znamenalo, že byly ilegální; vývojáři debugerů byli posláni do vězení.

Programátoři samozřejmě potřebovali debugery stále, ale dodavatelé debuggerů v roce 2047 již distribuovali jen očíslované kopie a to jen a pouze oficiálně licencovaným a smluvně zavázaným programátorům. Debugger, který Dan používal v hodinách software, byl držen za speciálním firewallem, takže mohl být používán pouze pro výukové příklady.

Detektory copyrightu bylo také možné obejít instalováním modifikovaného systémového jádra. Dan nakonec zjistil něco o svobodných jádrech, dokonce celých svobodných operačních systémech, které existovaly kolem sklonku století. Ale ne jen, že byly ilegální, jako debuggery -- nemohli byste si ho stejně nainstalovat (kdybyste ho měli) bez znalosti správcovského hesla k vašemu počítači. A ani FBI, ani Microsoft, by vám ho neřekli.

Dan usoudil, že nemohl jednoduše půjčit Lisse svůj počítač. Avšak nemohl jí odmítnou pomoc, protože ji miloval. Každá příležitost mluvit s ní ho naplňovala radostí. A to, že si vybrala jeho, aby ho požádala o pomoc, by mohlo naznačovat, že ho také miluje.

Dan vyřešil dilema tak, že provedl ještě něco nemyslitelnějšího. Půjčil jí svůj počítač a řekl jí i své heslo. Pokud by Lissa četla jeho knihy, Ústředí pro licence by si myslelo, že je četl on. Stále to byl zločin, ale SOA by na to automaticky nepřišla. Zjistila by to jen kdyby jim to Lissa oznámila.

Samozřejmě, pokud by škola někdy zjistila, že dal Lisse své vlastní heslo, byl by to konec pro ně oba, bez ohledu na to, na co ho Lissa použila. Školní politika byla taková, že jakékoliv ovlivnění jejích prostředků pro monitorování copyrightů bylo důvodem pro disciplinární řízení. Nezáleželo na tom, jestli jste provedli něco špatného -- odpor administrátorům ztěžoval vaši kontrolu. Měli za to, že to znamenalo, že jste dělali něco zakázaného, a nepotřebovali vědět, co to bylo.

Studenti za to nebyli zpravidla vylučováni -- alespoň ne přímo. Místo toho jim bylo zabráněno v přístupu ke školním počítačům, a tak měli jistotu, že propadnou.

Později se Dan dozvěděl, že takovýto druh univerzitní politiky započal teprve v 80. letech 20. století, kdy začali univerzitní studenti ve velkém počtu používat počítače. Předtím univerzity udržovaly jiný přístup ke studentské disciplíně; trestaly aktivity, které byly škodlivé, ne ty, které je pouze uváděli v podezření.

Lissa neudala Dana u SOA. Danova pomoc tehdy nakonec přispěla k jejich svatbě a tak se potom mohli spolu bavit o tom, co je učili o pirátství, když ještě byli děti. Začali se zajímat o historii copyrightu, dočetli se o Sovětském svazu a jejich omezení kopírování, dokonce i původní ústavu USA. Odstěhovali se na Měsíc, kde se setkali s lidmi s podobným osudem, kteří také utekli z dosahu dlouhé ruky SOA. Když v roce 2062 vypuklo povstání na Tychu, jedním z hlavních cílů bylo získat veřejné právo na čtení.

Autorova poznámka

Právo na čtení je bitva, která se svádí právě teď. Ačkoliv to může zabrat třeba 50 let, než náš způsob života upadne v zapomění, vězte, že většina zde popisovaných zákonů již byla navržena -- buď Clintnovou vládou, nebo vydavateli. Ačkoliv to vypadá, že zabere 50 let, než se náš současný způsob života vytratí v obskurnosti, většina zvláštních zákonů a praktik popsaných výše již byla navržena -- buď Clintonovou administrativou, nebo vydavateli.

Je zde jedna výjimka: myšlenka, že FBI a Microsoft budou držet správcovská hesla k osobním počítačům. Je to výsledek čipu Clipper a návrhů klíčových smluv clintonovy administrativy, společně s dlouhodobým trendem: počítačové systémy jsou čím dál více stavěny tak, aby daly nepřítomným operátorům kontrolu nad lidmi využívajícími počítačové systémy.

SOA, která ve skutečnosti znamená Asociaci vydavatelů software, dnes ještě není oficiální policejní silou. Neoficiálně tak ale jedná. Navádí lidi k dohazování na jejich spolupracovníky a přátele; jako clintonova vláda, obhajuje politiku kolektivní odpovědnosti, díky čemuž musí majitelé počítačů aktivně prosazovat copyright, nebo budou potrestáni.

SOA v současnosti vyhrožuje malým poskytovatelům internetových služeb (ISP), aby jí povolili monitorovat všechny uživatele. Většina ISP vyhrožování podlehne, protože si nemohou dovolit bojovat u soudu. (Atlanta Journal-Constitution, 1. září 96, D3.) Přinejmenším jeden ISP, Community ConneXion v Oaklandu CA, požadavek odmítl a byl skutečně žalován. SOA tvrdí, že žalobu rychle stáhla, ale je jisté, že budou v této kampani pokračovat, byť jinými způsoby.

Bezpečnostní opatření univerzit popsané výše nejsou smyšlená. Například počítač na jedné univerzitě v oblasti Chicaga vypíše při přihlášení tuto zprávu (uvozovky jsou v originále):

,,Tento systém slouží pouze k použití autorizovanými osobami. Osoby využívající tento systém bez autorizace, nebo osoby překračující rámec svých privilegií, jsou vystaveny monitorování všech svých aktivit na systému a jejich zaznamenávání systémovým pracovníkem. V případě monitorování jedinců využívajících nesprávně systém, nebo v případě systémové údržby, mohou být monitorovány taktéž akce autorizovaných uživatelů. Kdokoliv, kdo tento systém využívá úmyslně, souhlasí s takovýmto monitorováním a je varován, že pokud toto monitorování odhalí možné známky ilegálních aktivit, nebo porušení univerzitních regulí, může systémový pracovník poskytnout evidenci tohoto monitorování univerzitním autoritám a/nebo zákonným úředníkům.''

To je zajímavý přístup ke čtvrtému dodatku ústavy: dotlačit většinu k souhlasu, aby se pak vzdali svých práv.

Odkazy

Vládní ,,White Paper'': Význam úlohy informační infrastruktury, Intelektuální vlastnictví a národní informační infrastruktura: Zpráva pracovní skupiny o právu intelektuálního vlastnictví (1995).
Vysvětlení White Paperu: Chapadlo copyrightu, Pamela Samuelson, Wired, Jan. 1996
Vyprodáno, James Boyle, New York Times, 31. květen 1996
Veřejná data nebo osobní data, Washington Post, 4. lis. 1996. Byl tu na to odkaz, ale Washington Post se rozhodl zpoplatňovat uživatele, kteří si přejí číst články na webu a tudíž jsme se rozhodli odkaz odstranit.
Union for the Public Domain (Sdružení pro veřejné vlastnictví) -- nová organizace mající za cíl odporovat a zvrátit přerůstání sil intelektuálního vlastnictví.

Další texty

Filozofie projektu GNU
Ochrana proti kopírování: Řekněte ne. Publikováno v Computer Worldu.

Autorova poznámka pojednává o boji za právo číst a o elektronickému špehování. Bitva právě začíná; zde jsou dva odkazy na články o technologiích pro kontrolu práva ke čtení, které jsou právě vyvíjeny.

Elektronické publikování: článek o distribuci knih v elektronické podobě a o problémech copyrightu ovlivňujících právo na čtení.
Knihy uvnitř počítačů: software, který může kontrolovat kdo může a kdo nemůže číst knihy na PC.

[Boj o právo číst má již několik obětí, které se toho práva zastaly. Viz. případ ruského programátora Dmitrije Sklyarova, který naprogramoval software umožňující kopírování a převod mezi formáty u legálně zakoupených knih a strávil dlouhou dobu ve vězení. Poté byl propuštěn na kauci a musí se zdržovat ve státě Kalifornie, tisíce kilometrů od domova. Více informací na http://www.freesklyarov.org -- pozn. korek.]

Návrat na domovskou stránku GNU.

FSF & GNU informace & otázky na gnu@gnu.org. Další možnost jak kontaktovat FSF.

Komentáře k těmto web stránkám na webmasters@www.gnu.org, jiné otázky zasílejte na gnu@gnu.org.

Doslovné kopírování a šíření tohoto celého dokumentu na jakémkoliv médiu je dovoleno v případě, že tato podmínka bude zachována.

Updated: $Date: 2005/05/05 19:37:16 $ $Author: novalis $